Výsečový graf s dílčí výsečí

Původní graf

Říká se, že jestli je jeden výsečový graf špatný, dva jsou přímo katastrofa. Problematikou vizualizace dat jsem se nedávno zabýval v jedné ze svých seminárních prací a ve skriptech, ze kterých jsem také čerpal, jsem narazil na praktickou ukázku.

Co je na grafu špatně:

• typ grafu sice může být vhodný pro prezentaci podílu jednotlivých částí na celku, pro větší počet hodnot je však těžko interpretovatelný,
• druhý „koláč“ ještě více ztěžuje porovnání jednotlivých hodnot od oka (bez čtení hodnot),
• uspořádání řad je nelogické, hodnoty nejsou seřazeny ani chronologicky, ani od nějvětší po nejmenší,
• struktura hodnot, kde zdánlivě nedůležitá položka „ostatní“ tvoří drtivou většinu z prvního výsečového grafu,

Nový graf

Pro větší množství hodnot je mnohem vhodnější sloupcový nebo pruhový graf, který je nejjednodušší na interpretaci.

Co se zlepšilo:

• řady jsou v pruhovém grafu mnohem jednodušeji porovnávatelné mezi sebou,
• řady jsou uspořádány chronologicky,
• nadpis grafu je v horní části, na viditelnějším mís­tě,
• popisky hodnot jsou seřazeny pod sebou, což usnadní porovnání řad v „textové“ podobě,
• celková plocha, kterou graf zabírá, je menší, oči toho nemusí tolik zkoumat.

Práce s makry

Zdá se vám někdy, že možnosti Excelu nestačí? Potřebovali byste vytvořit vlastní funkci nebo zautomatizovat určitou posloupnost příkazů? Makra, napsána v jazyce VBA (Visual Basic for Applications), jsou tu od toho. Pojďme se podívat, jak je možné takové makro vytvořit.

Aby byly sešity s makry funkční, je třeba mít zapnutou střední úroveň zabezpečení. Toho docílíte následujícím postupem: menu Nástroje – položka Možnosti – karta Zabezpečení – tlačítko Zabezpečení maker – volba Střední.

Záznamník maker

Nejjednodušší je použít funkci Záznam makra. V Excelu 2003 jej najdeme pod nabídkou Nástroje – Makra – Záznam nového makra. Excel 2007 má tlačítko na kartě Vývojář. Pokud tato karta není zobrazená, klepněte na kulaté tlačítko sady Microsoft Office v levém horním rohu a potom na tlačítko Možnosti aplikace Excel. V kategorii Oblíbené zaškrtněte v části Nejpoužívanější možnosti při práci s aplikací Excel políčko Zobrazit na pásu kartu Vývojář. Potvrďte tlačítkem OK.

Excel bude po spuštění záznamínku požadovat zadání názvu makra. Po potvrzení tlačítkem OK se spustí „kamera“, která bude zaznamenávat veškerý pohyb na listu až do stisknutí tlačítka Stop.

Takto Excel naučíte, co by mělo vaše makro dělat. Po spuštění vlastního makra se tak jedním úkonem provede přesně ta sekvence úkolů, které jste provedli během záznamu makra.

Pro začátečníky se jedná o nejjednodušší metodu, jak přijít do styku s makry. Později však zjistíte, že vygenerovaný kód je značně nečistý a obsahuje spoustu přebytečných příkazů. Práce se záznamníkem maker je také omezená pouze „viditelnou“ prací na listu. Možnosti maker a VBA jsou však mnohem dále.

Vlastnoruční napsání makra

Toto řešení již vyžaduje jisté znalosti jazyka VBA, avšak výsledek je mnohem přehlednější a čistější. Krom toho můžete pomocí velkého množství funkcí, které jazyk nabízí, dostáhnout mnohem dále než s běžným záznamníkem.

Přes klávesovou zkratku Alt + F11 se dostaneme do editoru VBE (Visual Basic Editor). V levé části vydíme seznam aktuálně otevřených listů nebo doplňků.

Abychom mohli začít psát makro, je nutné nejprve do aktivního sešitu vložit tzv. modul, do kterého jsou všechna makra ukládaná.

• Klepneme pravým tlačítkem na aktivní sešit a z nabídky Insert vybereme příkaz Module.
• Do nově zobrazeného okna můžeme psát vlastní makro.

Import existujícího modulu

Existuje mnoho již připravených modulů s makry. Vzhledem k faktu, že jeden modul může obsahovat i více maker, je tak relativně snadnou záležitostí vytvořené moduly importovat do vlastních sešitů.

• V editoru klepneme pravým tlačítkem na aktivní sešit a z kontextového menu vyberem příkaz Insert file.
• Vyhledáme soubor s příslušným modulem (přípona *.bas).
• Klepnutím na tlačítko Otevřít se modul vloží a makra budou připravena k použití.

Sanatorium F1

Současná F1 je v krizi – v závodech se málo předjíždí, monoposty nemají dostatečně vyrovnanou výkonnost a vítěze závodu není těžké uhádnout již po kvalifikaci nebo prvním kole závodu.
Historie však pamatuje mnohé zajímavé sezóny. Šampionát F1 sleduji cca od roku 1997 a najde se velmi málo závodů, které bych neviděl (alespoň ze záznamu).

Na konec devadesátých let vzpomínám dodnes nejraději. Nervydrásající kvalifikace, kde nerozhodovalo množství paliva a taktika, dechberoucí závody s množstvím předjížděcích manévrů v té době na samé hranici pravidel (dnes by byl pravděpodobně každý druhý penalizován) a urputná snaha pilotů se za každou cenu udržet na asfaltovém povrchu.

Kde jen ty doby jsou.

Pokusil jsem se zamyslet se nad tím, co by se mělo stát a čím by se dala současná situace změnit.

Rozpočet týmů

Téma omezeného rozpočtu týmů se dostalo do popředí aktuálního dění v sezóně 2008, nakonec však k dohodě nedošlo. Bohužel.

Nápad omezení rozpočtu, navržený a provedený správně, by mohl vyřešit dvě zásadní věci:

• vyrovnání jezdeckého pole, po kterém volají diváci;
• paradoxně větší volnost v technických pravidlech při náčrtu nových monopostů.

Při omezeném rozpočtu by tak bylo čistě na týmu, do jakých oblastí finanční prostředky investuje. Nabízely by se pak zajímavé alternativy.

Jedna stáj by si mohla například dopřát lepšího pilota (který přirozeně vyžaduje větší plat), ale byla by omezená například co do počtu testovacích dní. Jiná stáj by více testovala a více pracovala na spolehlivosti svých motorů, byť za cenu toho, že v monopostu nebude sedět mistr světa. Stáje by se rovněž mohly sami rozhodnout, kolik motorů na sezónu použijí – vše by záleželo pouze na financích a dobrém plánování.

Od roku 2015 bude stanoven maximální rozpočet týmů.

Sportovní pravidla

Bodování

Revoluční bodování zavedené pro letošní sezónu sice zamíchá historickými statistikami, nicméně je dobře, že o body má šanci bojovat větší množství pilotů. Ještě větším zpestřením by mohl být bonusový bod pro jezdce, který zajede nejrychlejší kolo v závodě. Ke konci závodu, kdy mají piloti v důsledku úbytku paliva v rukou ty nejlehčí monoposty by to jistě byla napínavá podívaná.

Formát kvalifikace

V kvalifikaci by měl vždy vyhrát ten, kdo zajede nejrychlejší kolo. Nikoli ten, kdo zvolí nejlepší strategii pro závod nebo ten, kdo bude podávat nejlepší výkony po celou dobu kvalifikace.

Kvalifikace na konci minulého tisíciletí byla přesně o tom jednom nejrychlejším kole. Dejte pilotům 30 minut času, možnost odjet pouze omezený počet kol (v 90. letech omezeno na 12) a ať si každý poradí po svém.

Zároveň by měla existovat možnost (hrozba), že se některý z jezdců do závodu nekvalifikuje. Před lety platilo pravidlo 107 % času vítěze, což by v dnešních nevyrovnaných podmínkách bylo zřejmě příliš drastické (a do závodu by tak nastupovalo málo jezdců), ale určitý limit by byl motivační.

FIA opětovně zavedla pravidlo 107 % času vítěze kvalifikace od sezóny 2011.

Konec zákazu testování

Při stanovení omezeného ročního rozpočtu by mohl skončit zákaz testování v průběhu sezóny. Vše by bylo limitováno pouze a jenom finančními prostředky. Kdyby se chtěl některý z týmů rozhodnout pro týdení testování (což by jej něco stálo), musel by ušetřit peníze v jiné oblasti.

Stálá čísla pilotů

V současnosti má mistr světa na svém monopostu jedničku, ostatní piloti mají čísla podle celkového umístění v minulé sezóně. Zajímavou změnou by mohlo být ustálení čísel pro jednotlivé piloty, po vzoru MotoGP nebo NHL. Umíte si Valentina Rossiho představit s jiným číslem, než 46? A co Jaromír Jágr, který nemá na zádech číslo 68? Stejně tak i fanoušci by si u svého pilota zvykli na to „jeho“ číslo.

Zavedeno od sezóny 2014.

Tresty při závodech

Vedení F1 na jednu stranu chce napínavější souboje na dráze a více předjíždění, na druhou stranu každý byť jen nepatrně nebezpečný (v očích pilota odvážný) manévr trestá průjezdem boxovou uličkou. V letošním závodě ve španělské Barceloně jsme viděli trest pouze za nebezpečný návrat na dráhu z boxové uličky – pilot se přitom magickou bílou čáru nepřejel a pouze se snažil bránit svou pozici.
Jistá forma trestů je potřeba – například trest za zkrácení trati, předjíždění pod žlutými vlajkami apod. Nicméně věřím, že by piloti mohli dostat větší volnost v osobních soubojích.

Zákaz modrých vlajek

Pomalejší piloti mají poslední dobou hodně práce s uhýbáním rychlejších pilotů, kteří je předjíždějí o kolo. Nemohou se tak pořádně soustředit sami na sebe a na boj o vlastní umístění (byť nebodovaných pozicích). Při ignorování modré vlajky („nech předjet rychlejšího jezdce“) jim hrozí trest. Zákazem modrých vlajek by se jim situace ulehčila.

Na čele závodu by se naopak situace zdramatizovala. Rychlejší jezdec (který se hodlá někoho předjet o kolo) by se tak musel vypořádat s další „nástrahou“ na trati. Mohlo by mu tak hrozit, že jej soupeř, který je v pořadí za ním, dojede.

Zátěž

Monoposty jezdců nesoucí zatíženy podle toho, jak si jezdci stojí v celkovém pořadí. Lídr šampionátu bude mít tak nejtěžší monopost na startu příštího závodu, naopak poslední v šampionátu bude mít situaci značně ulehčenou (doslova).

Podobná forma zátěží se úspěšně používá v závodech cestovních vozů (seriál DTM a další) již několik let.

Zkrácení závodu

Současné závody trvají kolem 90 minut, což je dost dlouhá doba na to, aby se jezdecké pole dostatečně „roztrhalo“ a ke konci závodů už bylo k viděni málo jezdeckých soubojů.

Zkrácení závodu na 60 minut by, kromě výše uvedeného problému, mohlo připoutat k televizním obrazovkám i diváky, kteří F1 sledují pouze občas. Celý televizní program (závod včetně úvodního a závěrečného studia) by se tak mohl dostat na rozumných 90 minut.

Technická pravidla

Design aut

Větší volnost při návrhu auta by byla opět omezena pouze rozpočtem týmu. Jakýkoli tým se může rozhodnout používat speciální zařízení (např. tolik diskutovaný KERS) za cenu toho, že jeho monopost bude těžší i toho, že bude muset uvolnit dostatečné množství finančních prostředků na jeho vývoj.

Podobná volnost by mohla panovat prakticky ve všech oblastech vývoje monopostu – rozhodne-li se tým oživit myšlenku auta se třemi nápravami a 6 koly? Proč ne, bylo by na co koukat. Současné monoposty jsou si však až moc podobné, byť se jednou za čas najde tým, který přijde s něčím ojedinělým.

Zákaz DRS

Drag Reduction System do letošní sezóny (2011) měl přinést předjíždění. Ano – přinesl. Ale jaká. Už to často není souboj kolo na kolo, už to není napínavé se vyvezení ze „závětří“ a nervy při brždění (kdo zabrzdí později). S DRS je předjíždění až moc jednoduché a bránící se jezdec prakticky nemá možnost, jak vzdorovat.

Ostatní

Kalendář závodů

Návrat na osvědčené okruhy – šampionát F1 pamatuje spoustu dobrých okruhů, které bohužel musely uvolnit místo novým, neprověřeným. Malajsie se sice povedla, okruh v Šanghaji je pěkný (ale je až moc podobný Malajsii), úpravy na Hockenheimringu nepomohly a letošní úpravy na Bahrajnské dráze jinak pěknou trať zničily.
Nejeden fanoušek by jistě rád viděl závody v italské Imole, rakouském A1-Ringu nebo na slavném Nürburgringu. O stálicích typu Silverstone, Monza, Spa, Monako nemůže být pochyb.

Zmíněné Monako by však mělo zůstat unikátem mezi typicky městskými tratěmi. Bernie Ecclestone si to zřejmě nikdy nepřizná, ale F1 nepotřebuje více takových. Noční závod v Singapúru sice vypadá efektně, ale celá noční show vyjde na nemalé peníze. Kroužení v ulicích Valencie se neosvědčilo a závody v Římě nebo v ulicích New Yorku mohou skončit podobně.

Únikové zóny okruhů

Současné okruhy F1 tolerují chyby pilotů. Monstrózní vyasfaltované únikové zóny přispívají bezpečnosti, ale pilotům tak dávají neskutečný prostor, jak se vypořádat s chybou. Ba co víc – vyasfaltované šikany piloty nabádají ke zkrácení trati, které již také vyvolalo množství diskuzí.
Bývaly přitom doby, kdy tomu tak nebylo a každá chyba byla trestána nárazem do bariér nebo nemilosrdnému zahrabání kol v kačírku.

Ustálení pravidel

Poslední dobou se pravidla mění prakticky každou sezónu, bohužel stále ne k lepšímu. Neustálé změny jsou zárukou zmatku jak pro diváky, tak pro týmy samotné.

Bonus

Komentář v TV

Komentář by se měl zaměřit primárně na závod samotný a ne sledovat politické dění okolo. Mnohdy také škodí přemíra aktualit v komentáři. Zatímco příležitostného diváka každá aktualita nezajímá, fanoušek F1 již o novinkách dávno ví. Namísto dlouhého vyprávění by nebylo na škodu se více věnovat samotnému závodu a nenudit diváka ještě více něčím, co ho nezajímá.

Nutná změna dopravních předpisů

Cyklistická helma pro všechny

Poté, co dnes po pádu cyklistka bez helmy zemřela, opět jsem se zamyslel nad významem právě cyklistické helmy samotné.

Zákon nařizuje používání helmy pouze cyklistům, kteří nedovršili 18 let. Marně přemýšlím, jaký to má význam. Je snad dospělý cyklista proti pádům a nárazům více odolný? Hloupost! Článek správně připomíná, že „úraz hlavy je příčinou až 80 procent úmrtí na kole“.

A tak zatímco se stát snaží myslet na bezpečnost na silnicích bodováním neukázněných řidičů, snižováním rychlosti (mnohdy i na nesmyslných místech) a stavěním inteligentních dálnic, na bezpečnost cyklistů nemyslí. Zavedení povinnosti přilby pro všechny by navíc stát nestálo ani korunu. A to je velmi dobrá cena i za jeden jediný zachráněný lidský život.
nahoru

Problematika inline bruslařů

Další, byť zřejmě méně závažný problém se týká sportovců na kolečkových bruslích. Ti jsou za současného stavu v dopravních předpisech evidováni jako chodci. To mimojiné znamená, že (není-li pro ně vyhrazena speciální stezka):

• by měli jezdit po chodníku mezi ostatními chodci,
• v případě absence chodníku či stezky se pohybovat při levé straně vozovky.

To vše i přesto, že se pohybují prakticky stejně rychle (ne-li místy rychleji) jako cyklisté. Mezi chodci na chodnících se tak můžeme setkat s několikanásobně rychlejšími „tělesy“, řidiči vozidel mohou být v šoku, bude-li se k nim zprotisměru v jejich pruhu přibližovat bruslař rychlostí 20 km za hodinu.
Daná rychlost je pak nebezpečná i pro samotné bruslaře, jelikož pro ně neplatí povinnost nosit helmu vůbec. Srážky s dalšími bruslaři, chodci, či cyklisty přitom nemusí být až tak ojedinělé.
nahoru

Závěr

Zavedení cyklistické helmy pro všechny a evidování bruslařů jako cyklistů by tak mohlo být přínosem pro všechny. Odpůrci přileb si nakonec stejně zvyknou (stejně tak, jako si řidiči zvykli na dodržování „padesátky“ či používání bezpečnostních pásů) a zdravotníci (v horších případech pohřební služba) bude mít o práci míň.

Formátování rozsáhlých dokumentů ve Wordu

Čas od času je potřeba napsat rozsáhlý dokument o několika stranách (diplomovou práci, výsledky výzkumu, podrobné prezentace projektů apod.). Výsledek pak obsahuje několik nadpisů různých úrovní. Aby výsledná práce k něčemu vypadala, je nutné celý dokument patřičně formátovat.

Co jsou to styly?

Jak uvádí online nápověda aplikace Microsoft Word, styl je „sada formátování, pomocí které lze rychle změnit vzhled textu, a seznamů dokumentů.“

 

Výhoda stylů je v tom, že můžeme jeden styl přiřadit několika odstavcům na různých místech dokumentu a ty pak formátovat hromadně. Formátování tak bude rychlé, snadné a hlavně přehledné. S nadpisovými styly (viz níže) je navíc možné dále pracovat a tvořit tak obsahy dokumentů.

Druhy stylů

Aplikace Microsoft Word obsahuje několik předdefinovaných stylů, které slouží pro nejčastější „druhy“ textů (nadpisy, záhlaví a zápatí, běžný text apod.). Krom toho je možné vytvářet styly vlastní.

Styl Normální

Předdefinovaný základní styl, který se obyčejně používá pro běžný text, kterého je v dokumentu největší množství.

Nadpisové styly

Word rovněž obshauje předefinované nadpisové styly, označené jako Nadpis 1, Nadpis 2, Nadpis 3 atd. Byť název stylu nemusí vždy věrně popisovat to, k čemu je styl určen, nadpisové styly slouží výhradně k formátování nadpisů. Čísla v názvu značí, jaká úroveň je nadpisu přiřazena. Pro nadpisy první úrovně (hlavní, nejdůležitější), se tak používá styl Nadpis 1, pro nadpisy menší Nadpis 2, pro podkapitoly Nadpis 3 atd.

Ostatní styly

Zbylé styly závisí na rozsahu a členitosti dokumentu. Někdy bohatě postačí nadpisové styly a styl Normální, někdy je nutné přidat další. Můžeme tak vytvořit vlastní styl pro formátování textu v odrážkách, citací, titulků u obrázků apod.

Používání stylů

Při formátování dokumentu dbejte velký důraz na to, abyste všechny nutné úpravy prováděli pomocí stylů. Pamatujte, že v dokumentu je potřeba mít právě tolik stylů, kolik různého formátování se v textu objeví. Každá část textu by tak měla mít přiřazený vlastní styl. Na druhou stranu je třeba hlídat, aby dokument neobsahoval styly, které v něm nejsou vůbec použity.

Nezapomeňte, že při práci se styly, je nutné veškeré formátování textu v dokumentu provádět právě pomocí stylů. Změníte-li například u jednoho odstavce barvu z černé na červenou a nepoužijete při stylů, v dokumentu se tak vytvoří nový styl. To se zpočátku může zdát jako výhoda, faktem však je, že nově vytvořený styl bude kostrbatě pojmenovaný a podobné styly se brzo začnou hromadit. Nepřehlednost zaručena.

Word 2003 a starší

Ke stylům se dostaneme přes nabídku Formát a položku Styly, kde je možné styly přiřazovat jednotlivým částem textu, upravovat je a vytvořet nové.

• Klepnutím na jeden ze stylů vpravo levým tlačítkem myši styl přiřadíme textu, v nemž se nachází kurzor.
• Klepnutím na šipku vedle názvu textu (zobrazí se po najetí) a volbou položky Změnit se zobrazí dialogové okno, kde je možné měnit formát textu.
• V dialogovém okně pracujeme s formátem textu jako při běžném formátování.
• Tlačítkem v levém dolním rohu okna můžeme přecházet mezi jednotlivými položkami formátování (viz obrázek vpravo).

Ukázka správně naformátovaného dokumentu (doc, 72 kB), 2. 6. 10

Word 2007 anovější

Styly jsou zobrazeny na kartě Domů (viz obrázek).

• Klepnutím na jeden ze stylů vpravo levým tlačítkem myši styl přiřadíme textu, v nemž se nachází kurzor.
• Klepnutím na styl pravým tlačítkem myši se zobrazí nabídka, z níž je možné vybrat položku Změnit. Zobrazí se dialogové okno, kde je možné měnit formát textu.
• V dialogovém okně pracujeme s formátem textu jako při běžném formátování.

Ukázka správně naformátovaného dokumentu (docx, 45 kB), 14. 5. 10

Předmět e-mailu

Vemte si příklad z titulků novin. Kolik lidí by četlo denní tisk, kdyby místo nadpisů článků bylo prázdné místo, nebo by nadpisy sdělovaly informace stylem „Důležité!!!“ nebo „Nové informace“?

Stejně jako nadpis článku, i předmět e-mailu je reklamou na zprávu samotnou.

Proč psát předmět?

Informujete o prioritě zprávy

Uvedením správně napsaného předmětu je možné dopředu idendifikovat prioritu zprávy. Příjemce se tak může předem rozhodnout, zda se zprávě bude věnovat ihned, nebo prozatím vyřídí jiné – důležitější.

Ze správně zadaného předmětu lze poznat, jakou oblastí se text zabývá. Příjemce pak okamžitě vidí, zda je zpráva pracovní záležitostí nebo se jedná o věci ryze soukromé a vhodné na nepracovní dobu.

Uděláte si pořádek

E-maily bez předmětu, nebo s předmětem nicneříkajícím, jsou nepříjemné nejen v době přijetí zprávy, ale také jsou zlo do budoucna. Správně uvedený předmět usnadní práci, bude-li potřeba konkrétní zprávu dohledat třeba za půl roku.

Napsání předmětu zabere pár sekund

Napsání předmětu zabere pár sekund, které se však rychle vrátí (příjemce na vaši zprávu odpoví dříve apod.). Navíc tím ušetříte čas i příjemci (viz předchozí body).

Jak psát předmět?

Stručně, ale přesně definujte, o co se jedná

Adresát by měl po přečtení tušit, o čem bude číst a podle toho se zprávě věnovat ihned či později. Předměty typu „dsdsfds“, „ahoj“ a jim podobné nestačí. V předmětu proto uvádějte oblast, které se zpráva týká a to co možná nejpřesněji. Předmět „prosba“ sice nastíní, o čem e-mail zřejmě bude, ale není dostatečně přesný. Na druhou stranu je třeba dbát na to, abychom do předmětu nepsali romány.
Správně napsaný předmět by tak mohl vypadat například takto:

• „prosba o změnu termínu konzultace BP“,
• „aktuální seznam filmů“,
• „podklady z pondělního produktového školení“.

Důležitost

K tomu stačí do předmětu připojit slovo „spěchá“, „důležité“ apod. Adresát tak bude ihned vědět, že se má zprávě věnovat okamžitě. Dejte si však pozor, abyste tato slova nepoužívali moc často a psali je výhradně tam, kde je to opravdu nutné. Dostane-li příjemce od vás desátou zprávu s dodatkem „spěchá“, začně o důležitosti zpráv pochybovat.

Předmět při odpovídání

Odpovídáte-li na nějaký e-mail, neměňte jeho předmět. V případě odpovědi na zprávu s předmětem „nový návrh webu“ se většinou automaticky před samotný předmět přidá „Re: “. Je nevhodné předmět celý změnit například na „zhodnocení návrhu“, i když třeba nový vzhled webu ve skutečnosti hodnotíte.

Nové téma, nová zpráva

Píšete-li někomu zprávu, která se zabývá nějakým novým tématem, skutečně vytvořte nový e-mail. Zdánlivě jednoduché a logické. Bohužel stále narážíme na stiuace, kdy jsem v předmětu je uveden několik týdnů starý předmět (např. „Re: třídní sraz v dubnu“) a zpráva samotná se pak týkala úplně jiné oblasti.

Jeden vykřičník stačí

Chcete-li, vykřičník použijte, více vykřičníků za sebou se nepoužívá. Pět vykřičníků v řadě sice pozornost upoutá, avšak spíše v negativním smyslu – působí neprofesionálně a agresivně. Je třeba se zamyslet nad tím, zda předmět typu „Odborné školení!!!!! Účast nutná!!!“ od vašeho vedoucího působí opravdu tak motivačně, jak bylo původně myšleno. Rovněž nezapomeňte, že mezera se píše za a nikoli před interpunkční znaménko.

Stejně tak se osvědčí absence verzálek. Předmět s textem „DŮLEŽITÉ INFO!!! ČTĚTE!!!!!“ opět budí spíše rozruch a dojem, že na adresáta někdo křičí.

Tvorba a aktualizace obsahu ve Wordu

Máme-li dokument o několika stránkách a několika desítkách kapitol, hodí se vytvořit obsah. Bohužel se i dnes stále setkáme s dokumenty, kde je podobný obsah psaný ručně. Ruční psaní obsahu je přežitek – zabírá mnoho času a jeho aktualizace je pracná. Abychom si usnadnili práci, MS Word nabízí možnost automatického generování obsahu a stejně tak i možnost jeho následné aktualizace.

Ke stažení: dokument s vygenerovaným obsahem

Word 2003 a starší (doc, 72 kB), 2. 6. 10
Word 2007 a novější (docx, 45 kB), 14. 5. 10

Příprava

Základem je dobře naformátovaný dokument. Aby bylo vůbec možné automatický obsah vytvořit, je nutné, aby dokument obsahoval odstavce s různou úrovní textu. V praxi to znamená, že budeme mít nadpisy formátované pomocí základních nadpisových stylů.

Word 2003 a starší

Tvorba

1. V dokumentu umístíme kurzor na místo, kam se obsah vloží.
2. V menu Vložit vybereme položku Odkaz a klepneme na volbu Rejstřík a seznamy.
3. Objeví se nám nové okno, kde přejdeme na kartu Obsah.
4. Nastavíme, zda chceme mít v obsahu zobrazená čísla stránek (obvykle ano), zda budou zarovnána doprava (obvykle ano) a jejich vodící znak (čím bude vyplněn prostor mezi textem a číslem stránky – obvykle tečky).
5. Klepnutím do pole Podle šablony zvolíme jeden z formátů obsahu, v náhledu nahoře se ukáže, jak bude vypadat.
6. Nastavíme počet zobrazovaných úrovní. 1 úroveň znamená, že se zobrazí pouze hlavní nadpisy, 2 zobrazí i podnadpisy 3 zobrazí nadpisy formátované pomocí stylů Nadpis 1, Nadpis 2 i Nadpis 3. Více jak 3 úrovně většinou není nutné používat.
7. Klepneme na tlačítko OK a obsah se vloží na předem stanovené místo.

Aktualizace

1. Klepneme na libovolné místo v obsahu.
2. Stiskneme klávesu F9.
3. V zobrazeném okně vybereme zda chceme aktualizovat pouze čísla stránek (nepřidá nové kapitoly), nebo celou tabulku (přidá nové kapitoly a aktualizuje čísla stránek).
4. Klepnutím na tlačítko OK se obsah aktualizuje.

Word 2007 a novější

Tvorba

1. V dokumentu umístíme kurzor na místo, kam se obsah vloží.
2. Na kartě Odkazy klepneme na ikonu Obsah.
3. Klepnutím na jeden z předdefinovaných stylů obsahu jej vložíme. V případě, že chceme vytvořit vlastní styl, klepeneme na položku Vložit obsah.
4. V případě vlastního stylu obsahu jej upravíme dle vlastních představ (viz body 4, 5 a 6 u Wordu 2003).
5. Klepneme na tlačítko OK a obsah se vloží na předem stanovené místo.
6. Aktualizace obsahu je stejná jako v případě starší verze.